{ RECENZE } Hotýlek na Islandu

{ RECENZE } Hotýlek na Islandu

neděle 29. listopadu 2020

 Tak tohle byla opravdu romantická jízda. Od knihy se nešlo odtrhnout. Jasně, nečekejte žádný hluboký příběh k zamyšlení, ale milý a jednoduchý příběh, který Vás potěší a pohladí po duši. Další kniha ze série Romantické útěky od Julie Caplin, a moje první od autorky, Vás přenese do země polární záře a majestátních vodopádů. A nutně si k tomuhle příběhu musíte udělat horký nápoj, zachumlat se do měkounké deky a zapálit si svíčku (nebo radši víc svíček, ale nezapomeňte je pak sfouknout!).

Hlavní hrdinka Lucy prochází lehkou profesní krizí a nemůže sehnat práci, kde by uplatnila svoje zkušenosti manažerky hotelu. Až se jí naskytne zkusit tuhle pozici na Islandu a vdechnout malému hotýlku opět život, Lucy neváhá a práci vezme, aby mohla utéct před svými problémy co nejdál a využít všech svých znalostí, aby se z hotelu Polární záře stal nejromantičtější hotel na celém Islandu a dostal se do podvědomí potencionálních klientů.

Zprvu skeptická a chladná Lucy roztaje hned při příjezdu na Islad, kde se setkává s milými zaměstnanci hotelu. A co by to bylo za romantický příběh, kdyby se v něm neobjevil přitažlivý barman Alex, který skrývá tajemství. Lucy musí vyřešit špatné recenze, které má hotel na internetu a ukázat návštěvníkům, že jeho reputace je napravena. Je odhodlaná to dokázat. 

Při čtení kapitol se naprosto věrohodně přenesete na Island, ke krbu, kde budete za oknem s horkou čokoládou v ruce, pozorovat vlny tříštící se o zasněžená skaliska a na nebi uvidíte zářit auroru borealis (polární záři severní). Příběh se postupně vyvíjí, graduje, a nutí Vás číst a číst a knihu neodložíte. Určitě se nejedná o červenou knihovnu, ale o milý a nenáročný romantický příběh, kterému autorka pozoruhodně umí vdechnout atmosféru životního stylu hygge. 

Hodnocení 4/5

ČÍST

{ Podzimní foto diář IV. }

{ Podzimní foto diář IV. }

pondělí 23. listopadu 2020

Sestavuju tenhle článek, je sedm hodin ráno a  když zvednu hlavu, vidím střešní okno pokryté kresbami z mrazu. Jak impozantní. Chvíli na ty obrazce koukám, sleduju, jak si sluneční paprsky vezmou ten pomyslný štětec a malují jiné obrazce jako opravdoví umělci.

Je to taková krása! Zažili jsme podzim jako malovaný. Bylo teplo, svítilo sluníčko, stromy měly krásně barevné listí a zárověň i pršelo a my si užívali skotačení v loužích a v dešti.

Je zvláštní, že lidé často říkají, že si těhle drobností všímají čím víc jsou starší. Já si tohohle všímám od malička. Pro mě bylo vždycky moc důležité poslouchat přírodu, naslouchat ostatním tvorům, ne jenom lidem. A ke stejnému přístupu učím i svého syna. 

A tak častou nasloucháme zvukům lesa, objímáme stromy, pozorujeme zvířátka nebo si hladíme trávu.

A ne, není to divné. Nabije Vás to úžasnou pozitivní energií. 

Přeji Vám krásný zbytek listopadu a nezoufejte, blíží se lepší časy!

ČÍST