neděle 29. listopadu 2020

{ RECENZE } Hotýlek na Islandu

 Tak tohle byla opravdu romantická jízda. Od knihy se nešlo odtrhnout. Jasně, nečekejte žádný hluboký příběh k zamyšlení, ale milý a jednoduchý příběh, který Vás potěší a pohladí po duši. Další kniha ze série Romantické útěky od Julie Caplin, a moje první od autorky, Vás přenese do země polární záře a majestátních vodopádů. A nutně si k tomuhle příběhu musíte udělat horký nápoj, zachumlat se do měkounké deky a zapálit si svíčku (nebo radši víc svíček, ale nezapomeňte je pak sfouknout!).


Hlavní hrdinka Lucy prochází lehkou profesní krizí a nemůže sehnat práci, kde by uplatnila svoje zkušenosti manažerky hotelu. Až se jí naskytne zkusit tuhle pozici na Islandu a vdechnout malému hotýlku opět život, Lucy neváhá a práci vezme, aby mohla utéct před svými problémy co nejdál a využít všech svých znalostí, aby se z hotelu Polární záře stal nejromantičtější hotel na celém Islandu a dostal se do podvědomí potencionálních klientů.

Zprvu skeptická a chladná Lucy roztaje hned při příjezdu na Islad, kde se setkává s milými zaměstnanci hotelu. A co by to bylo za romantický příběh, kdyby se v něm neobjevil přitažlivý barman Alex, který skrývá tajemství. Lucy musí vyřešit špatné recenze, které má hotel na internetu a ukázat návštěvníkům, že jeho reputace je napravena. Je odhodlaná to dokázat. 

Při čtení kapitol se naprosto věrohodně přenesete na Island, ke krbu, kde budete za oknem s horkou čokoládou v ruce, pozorovat vlny tříštící se o zasněžená skaliska a na nebi uvidíte zářit auroru borealis (polární záři severní). Příběh se postupně vyvíjí, graduje, a nutí Vás číst a číst a knihu neodložíte. Určitě se nejedná o červenou knihovnu, ale o milý a nenáročný romantický příběh, kterému autorka pozoruhodně umí vdechnout atmosféru životního stylu hygge. 

Hodnocení 4/5

pondělí 23. listopadu 2020

{ Podzimní foto diář IV. }

Sestavuju tenhle článek, je sedm hodin ráno a  když zvednu hlavu, vidím střešní okno pokryté kresbami z mrazu. Jak impozantní. Chvíli na ty obrazce koukám, sleduju, jak si sluneční paprsky vezmou ten pomyslný štětec a malují jiné obrazce jako opravdoví umělci.
Je to taková krása! Zažili jsme podzim jako malovaný. Bylo teplo, svítilo sluníčko, stromy měly krásně barevné listí a zárověň i pršelo a my si užívali skotačení v loužích a v dešti.
Je zvláštní, že lidé často říkají, že si těhle drobností všímají čím víc jsou starší. Já si tohohle všímám od malička. Pro mě bylo vždycky moc důležité poslouchat přírodu, naslouchat ostatním tvorům, ne jenom lidem. A ke stejnému přístupu učím i svého syna. 
A tak častou nasloucháme zvukům lesa, objímáme stromy, pozorujeme zvířátka nebo si hladíme trávu.
A ne, není to divné. Nabije Vás to úžasnou pozitivní energií. 
Přeji Vám krásný zbytek listopadu a nezoufejte, blíží se lepší časy!

sobota 4. dubna 2020

{ KNIHY } Přečteno za březen a minirecenze

Pěknou sobotu.
Dneska pro Vás mám pár tipů na skvělé knihy, které jsem si v březnu přečetla. 
Myslím, že toho bylo tenhle měsíc hooodně, sama nevím, jak jsem to stihla. 
Na duben zatím nemám připravené žádné novinky, spíše jsem hledala ve starších titulech, které mě zaujaly. 


Protože miluji knihu Válečný kůň, nemohla jsem odolat téhle novince od jeho autora a tou je Útěk do pralesa. Kniha vypráví o neobyčejném přátelství mezi slonicí a mladým hochem, které spojí katastrofa v podobě vlny tsunami. Will tak musí přežít v divočině.
Příběh je krásným a dojemným vyprávěním v indonéské přírodě, a ikdyž se na pozadí staly tragické události, udrží si čtenář úsměv na rtech po většinu stránek.

Další kniha od známé královny švédské krimi, Camilly Läckberg , Ženy bez slitování, je thriller, který měl krátké kapitoly, a proto bych ho označila jako příjemnou jednohubku na večer. Příběh vypráví o třech ženách a třech tyranech - jejich mužích. A ne všechny ženy si nechají donekonečna ubližovat a začnou si se svými muži vyřizovat účty trochu drsněji...

Hlídka v bezčasí je objev měsíce. Sáhla jsem po ní pro zpestření, nečekala jsem od ní mnoho a přesto mě velmi překvapila svou originální zápletkou. Děj se odehrává v Bezčasí, což je stav, jakási skulinka v čase-nečase, kam se dostala pětice kamarádů, kteří po autonehodě zemřeli a pouze jeden z nich se může vrátit zpět do reálného času a života.
Ke každé postavě jsem si vytvořila nějaký vztah, ať už jsem je nenáviděla, zbožňovala nebo je jen neodhadla, důležité bylo, jaké pocity ve mě vyvolávaly.
Děj byl plynulý, velmi zajímavě pojmutý a nutil mě pokračovat, ikdybych měla číst celou noc. Závěr knihy byl z jedné strany mnou očekávaný, na druhou stranu velmi překvapivý.

Kukačka je temný až depresivní příběh, ve kterém odhalíte, jak hluboce Vás mohou ti nejbližší zklamat. Knihu bych zařadila spíše do psychologických románů, než do detektivek. Život někdy naloží člověku více, než je schopný unést, a pokud dojde až na nervové zhroucení, a právě medikace pro tento stav, hraje v knize velkou roli. Často si přečtete povídání pacientky s psychiatričkou, a občas se to může zdát nudné, ale mě to bavilo. Moc se mi líbilo celé vyprávění a označila bych ho za takové neuvěřitelně uvěřitelné.

Řecké mýty jsou jakýmsi převyprávěním klasických mýtů do dnešní doby, navíc bych řekla, že kniha je psychologická, takže rozebírá i chování řeckých hrdinů. A jelikož já jsem posedlá mytologií, nemohla jsem tuhle knihu filozofa a univerzitního profesora, Luca Ferryho, opomenout! 

Další gotický a strašidelný román od Sarah Perry se jmenuje Melmoth. Věděli jste, že se jedná v podstatě o aktualizovaný příběh, který původně napsal Charles Robert Maturin jako Poutník Melmoth? Neváhala jsem a objednala jsem si i tuto původní verzi. Melmoth se nám snaží říct daleko víc, než se na první pohled zdá. Všechny postavy románu jsou velmi osamělé, a tak příběh působí melancholicky, až smutně. Dalo by se říct, že román sebou nese hluboké poselství. Kniha určitě stojí za přečtení.

Vybrané okruhy z mechaniky pohrom je knihou, kterou jsem přečetla na jeden zátah. Oceňuji skvělý překlad a bavilo mě připodobňování k literárním a filmovým postavám.
Ačkoliv někomu se může zdát, že se příběh vleče, mě naopak bavila velká slovní zásoba autorky, kterou v knize mnohdy velmi rozvinula. Tento román se tak může někomu velmi líbit, ale druzí ho neocení. 

A jak moc čtete Vy při téhle celosvětové situaci?
Budu ráda, když mi do komentářů napíšete nějaké tipy na knihy. 

středa 1. dubna 2020

{ ZAMYŠLENÍ A FOTODIÁŘ III. }


Nebudeme si nalhávat, že se nenacházíme v těžkých časech. 
Víc než kdy dřív se strachujeme o sebe, o svoje nejbližší.
Přišli jsme o svobodu, nesmíme na výlet, ani do práce.
Ale přesto si myslím, že to nejhorší, co můžeme udělat, je poddat se tomu a nechat se zlomit.
Naopak.
Tohle neplánované "volno" můžeme věnovat sobě a svojí rodině.
Ale hlavně zůstat doma!