{ KOLAGENY }

neděle 17. ledna 2021

 Zřejmě jste zaznamenali, jak velkého zájmu se těší kolageny. Reklamami na různé značky je obsypán celý internet. Často jsem jen tak na nějaký banner klikla a přečetla si, jaké účinky kolageny mají. 

Rozhodnout se pro ten pravý ale není úplně jednoduché. Proto Vám dnes, jako lajk a obyčejný uživatel, přináším srovnání, podle kterého jsem se při výběru řídila já.

Na úvod, stejně jako jsem to uděla já, si něco o kolagenech řekneme. Nebudu Vás zatěžovat odbornou chemií a nějakém odborným vysvětlováním, toho je plný internet (nebo učebnice chemie, haha), popíšu Vám základní rozdělení, a tak se dostaneme k tomu, který druh je pro Vás vhodný. Kolagen si naše tělo tvoří samo do zhruba 20 let věku.

DRUHY KOLAGENŮ

Rovnou píši, že kolageny nejsou vhodné pro vegetariány a vegany, neboť jsou získáváný z kostí a kůži živočichů (existuje i kolagen kuřecí a vepřový). Primárně ale na trhu objevíte : 

- hydrolyzovaný rybí (mořský) kolagen

- hydrolizovaný hovězí kolagen

Hydrolyzovaný znamená, že vznikl tzv. hydrolýzou, aby byl pro člověka vstřebatelnější a měl větší účinek než kolagen čistý (nativní). 

TYPY KOLAGENU

Typ I - je nejrozšířenějším a nachází se v kostech, zubech, kůži apod. a v organismu je zastoupen na 90% 

Typ II - nachází se v chrupavkách

Nicméně z důvodu hydrolýzy již nelze rozlišovat typy kolagenů, mluvíme potom o kolagennách peptidech.

JAKÝ KOLAGEN VYBRAT

Hovězí kolagen je obsažen v doplncích stravy pro kloubní a pohybový aparát. Pokud tedy máte problémy s "křupajícími" klouby, určitě sáhněte po hovězím kolagenu. Já ho užívám několik let, samozřejmě s pauzami, a musím říct, že můj stav se o sto procent zlepšil. 

Rybí kolagen je pro lidské tělo lépe vstřebatelnější, a protože, jak jsme si napsali už výše, je typ I obsažen v kůži, určitě sáhněte po rybím kolagenu, pokud chcete zlepšit pružnost Vaší pleti, nehtů a vlasů (zdrojem kolagenu typu I jsou právě rybí kůže a šupiny)

VITAMIN C

Věděli jste, že vitamin C si naše tělo neumí samo vyrobit? A jen s tímto vitamínem se dokáže kolagen do našeho těla vstřebat. A proto je velkou výhodou, když samotný doplněk obsahuje vitamin C. Nemusíte ho tak brát dodatečně a myslet na něj.

A NA ZÁVĚR? 

Optimální dávka pro kolagen vyrobený z mořských ryb bez chemie a barviv, aby měl viditelný vliv na zlepšení pleti, nehtů a vlasů, je 3000 mg. Studie uvádějí, že dávka více jak 5000 mg je, dalo by se říct, zbytečná. Ovšem většina kolagenových doplňků na trhu má dávku od 2500 mg až do 5000 mg. Za mě je ale 2500 mg málo, a naopak některé kolageny z mořských ryb obsahují dávku i 10 000 mg. 

Já jsem více jak tři měsíce zkoušela KK kolagen od Kateřiny Kosíkové.



1. Queen Collagen / 2. Oslo skin lab / 3. KK kolagen / 4. Collalloc / 5. Collagen + 11 / 6. Inca Collagen / 7. Collamedic / 8. Masterpiece by Simona Krajnová


{ RECENZE } Hotýlek na Islandu

neděle 29. listopadu 2020

 Tak tohle byla opravdu romantická jízda. Od knihy se nešlo odtrhnout. Jasně, nečekejte žádný hluboký příběh k zamyšlení, ale milý a jednoduchý příběh, který Vás potěší a pohladí po duši. Další kniha ze série Romantické útěky od Julie Caplin, a moje první od autorky, Vás přenese do země polární záře a majestátních vodopádů. A nutně si k tomuhle příběhu musíte udělat horký nápoj, zachumlat se do měkounké deky a zapálit si svíčku (nebo radši víc svíček, ale nezapomeňte je pak sfouknout!).


Hlavní hrdinka Lucy prochází lehkou profesní krizí a nemůže sehnat práci, kde by uplatnila svoje zkušenosti manažerky hotelu. Až se jí naskytne zkusit tuhle pozici na Islandu a vdechnout malému hotýlku opět život, Lucy neváhá a práci vezme, aby mohla utéct před svými problémy co nejdál a využít všech svých znalostí, aby se z hotelu Polární záře stal nejromantičtější hotel na celém Islandu a dostal se do podvědomí potencionálních klientů.

Zprvu skeptická a chladná Lucy roztaje hned při příjezdu na Islad, kde se setkává s milými zaměstnanci hotelu. A co by to bylo za romantický příběh, kdyby se v něm neobjevil přitažlivý barman Alex, který skrývá tajemství. Lucy musí vyřešit špatné recenze, které má hotel na internetu a ukázat návštěvníkům, že jeho reputace je napravena. Je odhodlaná to dokázat. 

Při čtení kapitol se naprosto věrohodně přenesete na Island, ke krbu, kde budete za oknem s horkou čokoládou v ruce, pozorovat vlny tříštící se o zasněžená skaliska a na nebi uvidíte zářit auroru borealis (polární záři severní). Příběh se postupně vyvíjí, graduje, a nutí Vás číst a číst a knihu neodložíte. Určitě se nejedná o červenou knihovnu, ale o milý a nenáročný romantický příběh, kterému autorka pozoruhodně umí vdechnout atmosféru životního stylu hygge. 

Hodnocení 4/5

{ Podzimní foto diář IV. }

pondělí 23. listopadu 2020

Sestavuju tenhle článek, je sedm hodin ráno a  když zvednu hlavu, vidím střešní okno pokryté kresbami z mrazu. Jak impozantní. Chvíli na ty obrazce koukám, sleduju, jak si sluneční paprsky vezmou ten pomyslný štětec a malují jiné obrazce jako opravdoví umělci.
Je to taková krása! Zažili jsme podzim jako malovaný. Bylo teplo, svítilo sluníčko, stromy měly krásně barevné listí a zárověň i pršelo a my si užívali skotačení v loužích a v dešti.
Je zvláštní, že lidé často říkají, že si těhle drobností všímají čím víc jsou starší. Já si tohohle všímám od malička. Pro mě bylo vždycky moc důležité poslouchat přírodu, naslouchat ostatním tvorům, ne jenom lidem. A ke stejnému přístupu učím i svého syna. 
A tak častou nasloucháme zvukům lesa, objímáme stromy, pozorujeme zvířátka nebo si hladíme trávu.
A ne, není to divné. Nabije Vás to úžasnou pozitivní energií. 
Přeji Vám krásný zbytek listopadu a nezoufejte, blíží se lepší časy!

{ Diáře pro rok 2021 }

pondělí 21. září 2020

Znáte to. Přijdete do knihkupectví, papírníctví, a stojíte před stojanem s diářy. Jste pevně rozhodnutí, že si jdete pro ten svůj. JEDEN JEDINÝ. Možná po něm opravdu sáhnete, možná si vyberete jiný. A možná si ještě v březnu koupíte další ve slevě, do nějž přepíšete vše z toho, který máte od října. 
Ale já jsem tu dnes s novým článkem od toho, abych Vám třeba trochu výběr usnadnila.
Pojďme se podívat na nové diáře pro rok 2o21, co si zaslouží naší pozornost.

Prvním je zábavný diář Kateřiny Winterové, kterou můžeme znát nejen z televizního pořadu Herbář, ale tak z jejích kuchařek. Diář se mi moc líbí, je hodně retro, obsahuje různé pranostiky a dobové povídání. Dalším jsou diáře holek z blogu A cup of style. Zase ve velikosti A5 a A6, což oceňuji, protože menší verze je ideální do kabelky. Diáře obsahují měsíční plánovač, což v mnoha ostatních diářích chybí. Pro mě je to nejspíš letošní favorit. Pozornost si ale zaslouží diář Evy Burešové, který je velmi jedinečně a jemně zpracovaný. Je doplněn o Eviččiny fotky, různé citáty a motivační sloupky. Má ideální velikost do kabelky disponuje gumičkou! Jo, a má měsíční plánovač ze začátku kalendária od ledna až do prosince, což se mi moc líbí (jiné diáře mají např. na leden na začátku ledna, na únor na začátku února..) 



Presco group letos opět vydalo týdenní diáře s magnetickým klipem. Mě se líbí tyhle, na nichž jsou různá města. Jen mi nevyhovuje vnitřek diáře, a tak se budu alespoň kochat pohledem na ně.


Dalším pěkným kouskem budou diáře od Albi. Tyhle první dva, týdenní s květinovým motivem, jsou opravdu vydařené a možná budou konkurovat při mém výběru diářům od Lucky a Nicol. 
Plánovač štěstí, nebo jak mu říká naše manažerka Janička - plánovač neštěstí 😂 je nedatovaný diář. Mě na něm vadí jeho obří spirála. Přes tu mi moc nejde psát. 
Bjůty diář je týdenní, a spirála je o něco menší. Líbí se mi, ale zase tak vymazlený diář nepotřebuji.


Albi letos představilo novou formu diářů - motivační. Mě osobně se líbí. Design i písmo jsou velmi zajímavé. Jen ne všechny mají gumičku, tu u diáře prostě vyžaduji.


Kapesní diáře nesmí chybět. Mnozí tenhle typ mají nejraději. Já mezi ně bohužel nepatřím, ale opět se mi líbí design jak těch od Albi, tak od Presco group (mimochodem ty seženete i v jiných provedeních jako je denní, týdenní apod.) 


U Albi se to novinkami jenom hýří a další takovou jsou nedatované diáře na spirále. Jsem na ně moc zvědavá a už se těším, až nám přijdou. Spirála nevypadá tak veliká, mají gumičku a moc si přeji, aby měli i měsíční plánovač! 


No a myslíme i na muže! Škála možností diářů pro ně se v letošním roce celkem rozrostla. První tři jsou od Presco group, jež má každý rok na výběr opravdu mnoho druhů, barev a provedení. A poslední je z Albi, to snad poprvé ve své nabídce má i variantu pro pány.

Ještě očekávám diář od 3 v 1 a PS od Ani Geislerové. V nabídce budou také fitness diáře a mama diáře.

Tak jaký diář se líbí Vám?
Také si ho nikdy neumíte vybrat, jako já?

{ KNIHY } Přečteno za březen a minirecenze

sobota 4. dubna 2020

Pěknou sobotu.
Dneska pro Vás mám pár tipů na skvělé knihy, které jsem si v březnu přečetla. 
Myslím, že toho bylo tenhle měsíc hooodně, sama nevím, jak jsem to stihla. 
Na duben zatím nemám připravené žádné novinky, spíše jsem hledala ve starších titulech, které mě zaujaly. 


Protože miluji knihu Válečný kůň, nemohla jsem odolat téhle novince od jeho autora a tou je Útěk do pralesa. Kniha vypráví o neobyčejném přátelství mezi slonicí a mladým hochem, které spojí katastrofa v podobě vlny tsunami. Will tak musí přežít v divočině.
Příběh je krásným a dojemným vyprávěním v indonéské přírodě, a ikdyž se na pozadí staly tragické události, udrží si čtenář úsměv na rtech po většinu stránek.

Další kniha od známé královny švédské krimi, Camilly Läckberg , Ženy bez slitování, je thriller, který měl krátké kapitoly, a proto bych ho označila jako příjemnou jednohubku na večer. Příběh vypráví o třech ženách a třech tyranech - jejich mužích. A ne všechny ženy si nechají donekonečna ubližovat a začnou si se svými muži vyřizovat účty trochu drsněji...

Hlídka v bezčasí je objev měsíce. Sáhla jsem po ní pro zpestření, nečekala jsem od ní mnoho a přesto mě velmi překvapila svou originální zápletkou. Děj se odehrává v Bezčasí, což je stav, jakási skulinka v čase-nečase, kam se dostala pětice kamarádů, kteří po autonehodě zemřeli a pouze jeden z nich se může vrátit zpět do reálného času a života.
Ke každé postavě jsem si vytvořila nějaký vztah, ať už jsem je nenáviděla, zbožňovala nebo je jen neodhadla, důležité bylo, jaké pocity ve mě vyvolávaly.
Děj byl plynulý, velmi zajímavě pojmutý a nutil mě pokračovat, ikdybych měla číst celou noc. Závěr knihy byl z jedné strany mnou očekávaný, na druhou stranu velmi překvapivý.

Kukačka je temný až depresivní příběh, ve kterém odhalíte, jak hluboce Vás mohou ti nejbližší zklamat. Knihu bych zařadila spíše do psychologických románů, než do detektivek. Život někdy naloží člověku více, než je schopný unést, a pokud dojde až na nervové zhroucení, a právě medikace pro tento stav, hraje v knize velkou roli. Často si přečtete povídání pacientky s psychiatričkou, a občas se to může zdát nudné, ale mě to bavilo. Moc se mi líbilo celé vyprávění a označila bych ho za takové neuvěřitelně uvěřitelné.

Řecké mýty jsou jakýmsi převyprávěním klasických mýtů do dnešní doby, navíc bych řekla, že kniha je psychologická, takže rozebírá i chování řeckých hrdinů. A jelikož já jsem posedlá mytologií, nemohla jsem tuhle knihu filozofa a univerzitního profesora, Luca Ferryho, opomenout! 

Další gotický a strašidelný román od Sarah Perry se jmenuje Melmoth. Věděli jste, že se jedná v podstatě o aktualizovaný příběh, který původně napsal Charles Robert Maturin jako Poutník Melmoth? Neváhala jsem a objednala jsem si i tuto původní verzi. Melmoth se nám snaží říct daleko víc, než se na první pohled zdá. Všechny postavy románu jsou velmi osamělé, a tak příběh působí melancholicky, až smutně. Dalo by se říct, že román sebou nese hluboké poselství. Kniha určitě stojí za přečtení.

Vybrané okruhy z mechaniky pohrom je knihou, kterou jsem přečetla na jeden zátah. Oceňuji skvělý překlad a bavilo mě připodobňování k literárním a filmovým postavám.
Ačkoliv někomu se může zdát, že se příběh vleče, mě naopak bavila velká slovní zásoba autorky, kterou v knize mnohdy velmi rozvinula. Tento román se tak může někomu velmi líbit, ale druzí ho neocení. 

A jak moc čtete Vy při téhle celosvětové situaci?
Budu ráda, když mi do komentářů napíšete nějaké tipy na knihy. 

{ ZAMYŠLENÍ A FOTODIÁŘ III. }

středa 1. dubna 2020


Nebudeme si nalhávat, že se nenacházíme v těžkých časech. 
Víc než kdy dřív se strachujeme o sebe, o svoje nejbližší.
Přišli jsme o svobodu, nesmíme na výlet, ani do práce.
Ale přesto si myslím, že to nejhorší, co můžeme udělat, je poddat se tomu a nechat se zlomit.
Naopak.
Tohle neplánované "volno" můžeme věnovat sobě a svojí rodině.
Ale hlavně zůstat doma!


{ NA CHVÍLI SE ZASTAVIT. . . }

pátek 27. března 2020

Krásný den všem!
Konečně na nás zase vykouklo sluníčko a nemrzne. Venku zpívají ptáčci o sto šest a jak spíme s otevřeným oknem, není nic hezčího než, když se vzbudíme ráno všichni tři v posteli za tak krásné kulisy. A teď je před námi víkend! Užijeme si ho, užijte si ho taky a nenechte si to ničím zkazit.

Říká se, že minulost máme nechat zasebou, ale já to prostě nedokážu. Tyhle slunečné dny jsem s největší oblibou trávila u koní. Na svojí milované Gejšince. Proháněli jsme se po lese, bez sedla, na ohlávce, já jsem klouzala ze strany na stranu, protože jsem se smála, že jsem neudržela svaly zaťaté. Gejša házela hlavou ze strany na stranu, ouška našpiclované, aby jí neunikl žádný zvuk lesa. 
Když na to teď vzpomínám, mám slzy v očích. Za svůj život jsem se přátelila s mnoha koňmi, ale ten osudový, to byla Gejšinka. 
Ať se stalo cokoliv, ať moje nálada byla jakákoliv, ona mi vždycky vykouzlila úsměv na rtech. Ostatně, je to vidět na fotce níže.
Každý den jsem utíkala ze školy, pak z práce, rovnou za ní. Vyčistila jsem jí, občas nasedlala, někdy rovnou jen nasedla a jeli jsme ven. Nechala jsem jí, ať si jde svou cestou, svým tempem, jen jsem se vezla a užívala si ten pocit. Ten moment. Zabořila jsem hlavu do její hřívy, často jsem štěstím plakala a jentak jsme brázdili okolí stájí. Měli jsme velké štěstí, že hned za naší farmou byl les, pole a široko daleko vlastně nic. V létě jsme utíkali za stínem po lesech, v zimě jsme se procházeli po polních cestách a nechali se zahřívat slunečními paprsky. Všude bylo ticho a já slyšela jen Gejši nádechy a výdechy a to, jak jí klapou kopýtka. Mám tolik vzpomínek, tolik fotek, a přesto stále ještě přemýšlím nad tím, kolik věcí jsme nestihli.
Myslím na ní každý den, po domě mám na každém kroku nějakou naši společnou fotku a u sebe nosím šperk s jejími žíněmi. 
Když už jsem věděla, že její čas se krátí, trvalo mi dlouho, než jsem si to vůbec připustila. Hlavu nosila svěšenou, už jí chyběla v očíčkách její pověstná jiskra.
A když pak přišel den, kdy jsem se s ní musela rozloučit, byla jsem už těhotná a strašně mě zasáhlo, že neuvidí moje děťátko, že si ho nebude moct očuchat svýma velkýma nozdrama a že ho na ní nikdy neposadím. Úplně vidím, jak by pomalu a opatrně našlapovala a otáčela se, jestli je všechno v pořádku.
Teď už ale brázdí věčně zelené pastviny, kouká na nás shora a věřím, že je jí dobře.
Tak moc to bolí. Ikdyž je to už dva roky. Ten čas tolik letí! 
Ale já nikdy nezapomenu, a nikdy Tě Gejšinko žádný jiný kůň nemůže nahradit. 

© emblog